Duchovní cesta Ženy

Žena je bytost vskutku složitá a jako taková je složena z mnoha jiných, velmi interesantních, bytostí.
Každá tato bytost má své požadavky, svá přání, své potřeby a žena je musí bezpodmínečně naplńovat. Neděje-li se tak, pak přichází problémy jeden za druhým.
Jedna z těch nejdůležitějších potřeb ženské duše je TOULÁNÍ SE.
Nemyslím tím samozřejmě, že tím nejšťastnějším krokem ženy je poflakování se po sídliští, případně nahlížení do kontajnerů, to bychom si opravdu nerozumněly. Mluvím tu o vnitřní tulačce, která je volána pradávným hlasem k tomu, aby pravidelně opouštěla své známé ( a nudně ubíjející) území a vydala se nablint do neznáma – na duchovní cestu. I zde bychom mluvily o naprosto rozdílných věcech, pokud byste tuto výpravu pojaly stylem: „Hurá na nějaký duchovní seminář, kde do mě budou lít informace…“ Ne, ne, ne. Tato cesta by byla naprosto nepřínosná pro vaši tulačku. Duchovní cestou myslíme cestu, kdy opouštíme známá území, lidi a jistoty. Je to cesta, na které musíte překonávat svá vnitřní (strach cestovat) i vnější (manžel) omezení. Je to cesta za neznámem. Jedu daleko, nezjistím si dopředu ubytování ani spoje. Vyrážím s pár drobnými (s rozumem samozřejmě) a UVIDÍM, CO MI SPIRIT DO CESTY POLOŽÍ. Jsem flexibilní a jediné o co se právě opírám je důvěra ve Spirit (Boha).
Říká se tomu ČIN SÍLY a to bez ohledu na to, že vaše okolí si bude myslet, že jde o čin šílence.

Každá žena by měla pravidelně tuto cestu vykonávat a to vždy, když na ni přijde vnitřní pětí. Časem si žena vypěstuje instinkt, který jí řekne, že brzy toto pnutí nastane a může tak své blízké instruovat a připravit na svůj odjezd. Tato cesta nemusí být dlouhá. Stačí dva, tři dny, ale samozřejmě, že čím déle, tím lépe. Věřte, že manžel zvládne dítě i roční a vy můžete odjet. Děti jsou jen chabou výmluvou, jak se vyhnout svému strachu. I já tuto cestu vykonala když bylo synovi kolem dvou let a užila jsem si sedm dní sebehledání naplno. K síle, získané touto cestou a nalezením jistých částí sebe sama, přibyla i síla hrdosti na sebe, že jsem to zvládla – včetně slzícího dítka na vlakovém nádraží při odjezdu. Dítko tím samozřejmě nijak neutrpělo, muž přežil též bez úhony a já se vracela minimálně o dva metry pocitově větší ……… Žila jsem z toho několik let !!! Další cesty jsem vykonala když byly dcerce dva roky, vždy po půl roce. Od poslední cesty uběhly 3 měsíce, ale já mám pocit, že je to několik let a už zase musím jet. A tak mužíčka připravuji pravidelným „Už zas budu muset, už to nevydržím“ a on to vstřebává. Až odjedu, nebude se divit. Dělejte to také tak. Vysvětlete partnerovi, manželovi, ale i dětem, pokud to jsou schopné pochopit, že jako žena musíte občas někam odjet. Je to, jako byste jely hledat sebe sama, nebo jedete na návštěvu za svou duší. Nazvěte to jakkoliv. Důležité je, aby partner věděl, že nejedete za chlapama, ale co nejdál od chlapů, hlavněě co nejdál od chlapů !!!…………..což ho sice asi raní, ale druhou stranu i uklidní. Vysvětlete mu, že pokud vám nebude tato cesta pravidelně, dle vašich potřeb, umožněna, bude z vás protivná, frustrovaná, ubrečená a nepoužitelná ženská. Pokud vás tak partner už zažil, pak vás na cestu rád vypraví a ještě vám přibalí sváču 🙂

ZDRAVÁ ŽENA
Zdraví ženy je postaveno na psychice víc, než u mužů. Ženina psýché je velmi křehkou nádobou a je nutno naslouchat svým vnitřním rytmům (cyklům), mezi něž nepatří jen menzes, ale právě cyklické cesty za vlastním duchovnem. Že něco není v pořádku může žena poznat nejen na svém emocionálním neklidu, ale i na stavu menstruace (síla, četnost, pravidelnost, bolestivost…), na své pleti, a…………..na svých očích. Oči ženy jsou přímé brány k božství, když tohle žena pochopí, pochopila všechno. A najde v nich všechno. Nic takové ženě nezůstane ve vesmíru skryté . Nerozumíte tomu? Dovolte si pokus. Až na vás přijde nějaká těžká chvíle, místo obvyklých reakcí pláče a vzteku usedněte k zrcadlu a upřeně se dívejte sama sobě do očí tak dlouho dokud……………….uvidíte samy, co se stane 🙂

JAK ČASTO
Každá žena je však jiná a tak je možné, že vaše potřeba přijde vždy po půl roce, na druhou stranu vám může stačit vyrazit jednou za pět let. Pamatujte však, že své vnitřní ženě nic nenalžete a tak dusit v sobě potřebu a přitom tvrtit, že tuto potřebu nemáte, vám štěstí nepřinese. Vy i vaše vnitřní žena budete vědět, že to je lež. Vnitřní tlak, nervozita, vztek, hysterie, náladovost, zoufalství, frustrace, rozhození menstruace, bolestivost – to všechno je volání vnitřní tulačky, abyste překonala sama sebe a vyrazila do nezáma.

ALTERNATIVA
Jistou alternativou k totálně náhodné cestě je cesta za Matkou Meerou co Německa. Noční cesta autobusem (cca 9 hodin) poskytuje člověku dostatek prostoru, aby byl sám se sebou, aby mohl přemýšlet v klidu, bez vlivu rodiny a přátel. I přes občasné podřimování zbytek času víří člověku hlavou miliony myšlenek a požadují roztřídění a pročištění. Jak mě zprvu děsila zdlouhavost cesty a chápala jsem ji jako překážku, kterou prostě budu muset překonat, dnes se na ni těším víc, než na samotné sezení v přítonnosti Matky. Vekým přínosem je i potulování se po cizí zemi několik úmorných hodin a to do doby, než vás ubytují na hotelu. Ať si to přiznáte, či ne, jste právě v této fázi vystavena mnoha situacím, které nezapadají do běžného rámce vašeho každodenního života. Další, důležitou částí, je sezení v přítomnosti Meery. Bez ohledu na přeplněnou místnost ( asi 200 lidí) Matka Boží utváří takovou atmosféru klidu a ticha, jaká je pro hlubokou introspekci důležitá. Nikdo nemluví, každý se věnuje po dobu více jak dvou hodin plně sám sobě. Pokud máte pocit,že to nic není, udělejte doma pokus. Na dvě hodiny zabedněte byt tak, aby se na vás nikdo nemohl dobouchat, vypněte zvonek, mobil atd . Usedněte na obyčejnou židli a seďte tak v totálním tichu ( žádná hudba, žádná meditace ) dvě hodiny. Žádné točení se na židli do všech stran jako slepice na hřadě, žádné odcházení, žádné pití…jen vy a ticho. K tomu si připočtěte obrovskou moc, která se od Matky šíří do místnosti a pohlcuje vnější realitu, aby sáhla na dno vaší temné duše a vnesla do ní světlo. To lze považovat za duchovní cestu a to i přesto, že nejsou dodrženy všechny náležitosti pravé cesty tulačky. My ženy jsme totiž tak zdomestifikované, že i tato cesta je pro mnoho z nás cestou velké síly. Překonat brblajícího partnera, fňukající děti, mručivého zaměstnavatele u kterého si musíte ustát svou dovolenou, své „přátele“, kteří si myslí, že vám přeskočilo, strach z cestování, bolavá záda, nedostatek financí, atd.atd. Každá z nás má tunu výmluv a překážek, které musí překonat.

NESROVNÁVEJTE SE
Nesrovnávejte své překážky s překážkami druhých. Překonáte – li milé ženy nějakou svou překážku, pak je to čin síly a to bez ohledu na to, že pro druhé to překážka není. Nejsme na závodě. Rozhodně ne co se našeho okolí týče. Jediný nad kým musíme zvítězit jsme my samy. Na druhou stranu nezlehčujte překonávání překážek u druhých lidí, protože to co vy za překážku nepovažujete, může být nepřekonatelné pro druhého. Je mnoho lidí, pro které je čin síly vyjít ven před dům a neumřít hrůzou. Pro jiné je činem síly jet do ciziny ( i když v bezpečí autobusu cestovní kanceláře ). Zkrátka, nahlédněte do svého seznamu překážek a strašáků a s těmi bujujte NA CESTĚ TULAČKY.

Pokud vás zaujala myšlenka provětrat svou vnitřní tulačku a ještě jí umožnit léčení u Božské Matky, pak vám mohu nabídnout ( na základě svých dobrých zkušeností ) tuto cestovní kancelář:
www.ckmmi.cz

Červenec 31st, 2016 by