MARJÁNKO, MARJÁNKO, MARJÁNKO MÁ….

MARJÁNKO, MARJÁNKO, MARJÁNKO MÁ………..

Kdysi jsem si v konstelaci zažila setkání s marihuanou. V porovnání s Duchy ostatních šamanských bylin byla právě tato nejvíc vysmátá, přátelská, otevřená a optimistická. Řekla mi, že její pálení (kouření) uráží jejího Ducha a nepřeje si, abych to tak dělala. Na mé škemrání svolila, že ji mohu pít, ale nezapomněla mi sdělit, že z jejího pohledu naprosto její služby nepotřebuji. Alespoň co se fyzického požívání týče. Řekla, že se s ní mám spojit a jak to udělat, a to že mi stačí. Poděkovala jsem za tyto informace a spokojila se s tím. Dlouho jsem pak na bylinku nemyslela.
Jednoho chladného a temného večera jsem si opět nevěděla rady se stoupající kundalini. Vzpomněla jsem na svou kamarádku, která už mi několikrát radila, obrátit se na bylinky, ale neměla jsem odvahu. Kundalini mimo jiné vyvolává halucinace, závratě a stavy procházení různými realitami a nechtěla jsem to bylinkami ještě popichovat. Žel bohu, stav byl tak neutěšený, že jsem přeci jen sáhla do váčku a bylinku vhodila do hrnečku s horkým, tučným mlékem a osladila ji medem. Byla to lahoda neskutečná a spánek, který mi to přineslo byl vskutku blažený.Chuťově mi připomněla oblíbený, pikantní čaj MASALA, na který vždy reaguji bujarým veselím, které se nedá ovládat, a které většinou uvrhne mé blízké do pozice terče,který v tomto zvláštním záchvatu bombarduji posmrkanými, do kuličky zmačkanými kapesníky. Masala mi totiž hned ze začátku začne spouštět neskutečně rýmu, pak mě začne šimrat za krkem a to už vím, že zase bude ostuda. A je. Vždycky. Jsem jako tornádo, ztrácím zábrany, řehtám se jako smyslů zbavená. Účinek trvá cca hodinu, pak se začnu zklidňovat a všem omlouvat. Neboť to přátelé už znají, sedají si trochu víc dál, když slyší, co jsem si objednala k pití……… Domácí marjánkový čaj mi zachutnal a jeho přínos byl nenahraditelný.    A tak jsem si zvykla , v tomto neutěšeném období kundalini, dělat si pravidelně mléčný čaj s touto šamanskou bylinkou.
Dávky jsem „odhadla“ a protože vyhovovaly, vývar mě zklidňoval, ale neotupoval, zůstávala jsem u nich.Žádných jiných stavů jsem se nedočkala a to bylo dobře.

Jednoho večera jsem byla trochu na kordy s mým milým a v rámci bujarého „veselí“ jsem vztekle hodila omylem místo jedné paličky hned dvě, do mé rituální, šamanské  konvičky. Bylinka to byla, už podle vůně a lepení, vskutku silná, naplněná mocným Duchem. Bezmyšlenkovitě jsem ji zalila tučným mlékem, osladila a nechala louhovat. Když se situace zklidnila, začala jsem labužnicky popíjet svého půl litru a vnímat Spirit všemi smysly. Bylo mi prostě fajn a těšila jsem se na fajn spánek. Asi po hodině můj nej odcházel a já osaměla. Napadlo mě, že by se před spánkem hodila meditace. Odplula jsem ze své tělesné schrány a spojila se s Bohyní. Bylo mi nádherně. Když moje duchovní mise skončila, vyhledala jsem opět své tělo a vrátila se.
Jenže, jakmile jsem otevřela oči, byla jsem mimo tělo. Stále! Nepomáhalo uzemňování, vůle, zkrátka nic. Aktivně jsem se klepala dlaní do frndiny,místa, kde sídlí uzemňující čakra, mačkala jsem si body pro uzemnění, hopkala jsem jako raněný vrabec po zemi, volala jsem Zemi a žádala spojení, rvala jsem se do těla, naprosto bezúspěšně. Hadi se v teráriích lepili na sklo a pozorovali, co to proboha vyvádím, kocour a pes raději zalezli pod postel. Ještě chvíli jsem se o spojení s tělem pokoušela, ale marně.Začala jsem uvažovat jak budu v reálu fungovat, takhle legračně vysunutá z těla. Představovala jsem si téměř až nereálné situace a doufala, že takhle to už nezůstane….

Mé odpojení od těla bylo silné a virtuálně realitstické, až naturalistické. Dělalo mi potíže se pohybovat, neb jsem nevěděla, jak mé tělo z té dálky ovládat. Leč, nezbylo mi než se vydat dolů do pracovny, kde mám stovky speciálních esencí, včetně těch na usazování do těla. Schody vedly jinudy než jsem byla zvyklá, nohy nechtěly poslouchat, no, podívaná to musela být pro bohy. Má vůle však zvítězila a já postupně slanila dlouhé schodiště vedoucí do  pracovny. A tam mě osvítil duch svatý. Najednou jsem věděla, co se děje. Prostě jsem jen přehnala dávku a místo klidného spánku zažívám hluboký kontakt s THC, která se z travky uvolnila.“Jak jsem stará, tak jsem blbá“odtušila jsem a hledala cestu směr moje postel.

Došmátrala jsem se zase zpět do patra a jala psát sms svému milému, aby se nedivil, až mě ráno najde v prapodivném stavu vytržení. Moje hlava věděla co dělá, já bych přísahala, že prsty také běhaly po klávesnici tak jak se má, ale na displeji telefonu naskakovala písmenka zpřeházená a vytvářela zvláštní obrazce.  Odeslala jsem ten zmatek symbolů a doufala, že pochopí aspoň něco. Vzhledem k tomu, že je zvyklý na mou kundalini krizi, říkala jsem si, že to připíše jí a nebude zmatkovat.

Zatím co se moje duše vznášela mimo tělo, rozpomněla jsem si na několik praktických rad, které mi kamarádka udělila. Zejména tu, že nesmím propadnout depresi a jí podobným stavům, protože by je bylinka zesílila. Okamžitě jsem v potu tváře začala uvažovat o tom, co je tak pozitivní, že z toho nemůže vzniknout nic negativního. Motýlci! Napadlo mě. Jasně, motýlci, takoví barevní, velcí, plní radostného pohybu…. Ano, to mi přišlo jako to nejpozitivnější. A tak jsem si celou noc představovala desítky barevných, různě velkých motýlků a „naslouchala“ cvrlikání virtuálních ptáčků. Moje duše se pozitivizmem vznášela pokojem a já sledovala, jak se bylina dále projevuje. V životě jsem neviděla tolik motýlů pohromadě  a doufám, že už neuvidím…….
Usnula jsem až k ránu, kdy účinky asi úplně ustaly. Zvláštní bylo, že jsem se cítila skvěle vyspaná a naplněná energií. No, a to bych to nebyla já, šamanka praštěná, abych nezačala litovat, že mi utekla taková šance, užít si lety kosmem za bylinkové podpory. Prostě mi otrnulo
Od té doby si bylinný čaj připravuji vždy v klidu a rozjímání. Duch této byliny je velmi přátelský
a zaslouží si mou úctu a větší pochopení od této společnosti. Doufám, že jednou travce přestanou čmoudi (tedy ti, kteří se snaží bylinu zakázat a udělat z ní nebezpečnou drogu) nasazovat satanské rohy a začnou využívat její láskyplnou Duši, která je připravená pomáhat. Také věřím, že i mladí lidé pochopí v čem tkví dar Marihuany a přestanou jejího Ducha spalovat jen tak pro odtržení od reality. Duch byliny totiž za takové zneužívání trestá – a proto mladí vypadají po nadužívání byliny tak, jak vypadají – jako smažky…. 🙁

Září 2nd, 2016 by