PRO ZDRAVÍ LÉČITELŮ

PRO ZDRAVÍ A SPOKOJENOST LÉČITELŮ

 

Na základě včerejšího hutného dne (9.11.2017 – den konců, uzavírání vztahů i věcí minulých, včetně životů) jsem měla dlooouhý rozhovor v noci, s duchy. Byl přínosný a mě došlo, jak moc jsem se naučila jediným dnem, kdy jsem byla vlastně jen zavřená v masérně. Je s podivem, jak moc se člověk naučí, aniž by se hnul z místa :-)))
Duchové zmiňovali dnešní nešvar, šířící se mezi lidem, nejen českým. Dříve – a není to tak dávno – lid bral léčitele jako svatou osobu. Jako vyjímečnou osobu. Krom pár fanatiků nešlo
o zbožštění člověka, spíše o hlubokou úctu k člověku jako takovému. K jeho práci, k jeho času,
k jeho obětování se pro pomoc druhým. A s tím k němu také směřovali. Pokorně čekali ve frontě na to, až na ně dojde řada, což mnohdy znamenalo i 24 hodin v nepohodlí autobusu, auta, nebo promrzlé čekárny, nebo až přijde čas jejich termínu. Předložili léčiteli problém a s důvěrou se otevřeli pomoci. Nedovolili si odmlouvat, pochybovat, pomluvit a už vůbec ne léčiteli mluvit do toho co dělá a jak. Bože chraň! Vždyť tomu nerozuměli a proto za ním přišli.
Jenže dnes, bůh ví co se stalo, jsou „všichni“ odborníci na slovo vzatí, už když léčiteli volají.
Nejen, že chtějí slyšet přesný průběh sezení,kolik jich bude, jak dlouhá, ale i jak to jako funguje. Nechybí ani dotazy, jak je to možné……Vrcholnými bývají okamžiky, kdy si začínají klást požadavky, jak by to oni chtěli, aby to léčitel dělal jinak, než si přečetli, jinak než si oni představují, jinak než léčitel předtím. Nechtějí kyvadlo, chtějí tamto a ono….ale mají za jasné i to, že jim bude radit a pomáhat na dálku, bude jejich příběhy poslouchat i déle než hodinu po telefonu a kdyby to šlo zadarmo, bylo by to duchovní!
Vůbec je nezajímá, že tu nejsou sami, že na této kulaté věci zvané Země, potřebných lidí víc. Takže držet si léčitele na lince tak dlouho znamená blokovat druhé. Ale také si nelámou hlavu tím, že obtěžují i v soukromém čase léčitele. (naprosto běžně se rozezvučí telefon v sobotu a neděli brzy ráno, nebo v jedenáct večer – už roky mám vypnutý zvuk naštěstí a o víkendech a svátcích neexistuje, abych telefon zvedla. )
Léčitel je jenom člověk, i když s božskými schopnostmi. Musí jíst, kadit, spát, ale často má i rodinu a krucinál má právo třeba i jen sedět sám pro sebe a koukat do blba. Má právo na volno, na dovolenou, na nudu, na radost, na život…..Dříve léčitele živili, starali se o něj, ctili jej, dnes by ho strávili jako rakovina – hlavně ať mají oni, co chtějí. Ego dnes přerostlo i svaté lidi.
Duchové to nazývají krajní neúctou a nepokorou takových chtivých lidí a upozorňují i na druhou stránku této věci.

Léčitelé si dříve byli více vědomí své hodnoty a ačkoliv si na finanční částce brali často méně (také byla jiná doba a jiné podmínky, většina léčitelů pomáhala naplno až v době důchodu, tedy v době, kdy byli zajištění) tak co se osobního prostoru týče, ten si uměli setsakramentsky hlídat a chránit. Nechodili daleko ani pro kdejakou nadávku vyslanou přímo na hlavu prudila a to veřejně a nepokrytě. A bylo hotovo. Z vyprávění osob blízkých jednomu úžasnému léčiteli znám příběh, kdy se někdo v čekárně rozčiloval, že se posere z toho dlouhého čekání. Pan léčitel to slyšel. Vyšel ze své kotelny a řekl „Tak se poser“ a nepokorný nešťastník se posral na místě :-)))

My si dnes všichni hrajeme na kultivované a hodné léčitele, kde kdo nám díky tomu kálí na maják a znevažuje naši práci i náš čas – a tím i intervenci a invenci boží.
Dříve léčitelé často odkazovali lid na modlitby k bohu – Ježíšovi, nebo k Marii. Na to, aby šli po léčitelském zásahu do kostela, se pomodlit. Dělali to, i když sami věřili v jiné síly. Mělo to hluboký psychologický účinek – na pacienta. Mělo to váhu závazku před bohem.
Dnes víme, jak se věci mají a tak se k takovým, uměle vytvořeným ikonám, neobracíme a nebo v ně věříme, ale bojíme se s tím vyjít ven ( i když by se tomu u léčitele nikdo nedivil). Často mají léčitelé strach mluvit o silách, které pracují s klientem, aby ho nevyděsili. Je tu doba extrémního nástupu léčitelů a duchovna a s tím se totiž logicky zesílil ateizmus mezi lidem. Jin následuje Jang a naopak.

Úspěšným, ale i spokojeným léčitelem bude ten – napovídají duchové – kdo se naučí tyto věci spojit v přirozenosti tak, aby to přijal on a následně i jeho klienti.
Tedy naším úkolem je zpracovat si : PATŘIČNOU úctu k sobě, odvahu postavit se za své síly a duchy a najít způsob, jak lidi dostat do stavu/pocitu „závazku bohu“.
V tom je všechno. Vztah léčitel a léčený, léčitel a bůh, léčený a bůh , průběh/snadnost pomoci, plus pozitivní výsledek.

 

Krásný den všem………

Listopad 10th, 2017 by