Rituál pro mrtvé děti

Co svět světem chodí, smrt si nevybírá pouze nemocné a staré lidi. Její dotyk pocítilo a jistě pocítí
i mnoho dětí, přičemž mnohé z nich ani nezažily první nádech. Když se stane něco s dítětem, říkáme rozzlobeně : „to není fér.“ Jenže právě smrt je to jediné, co je na této Zemi fér. Smrt nedělá rozdíly, nezajímá jí ani váš majetek (což dosvědčuje tolik hvězdných konců bohatých Hollywoodských herců
a hereček), nezajímá ji vaše víra a vyznání, ani barva pleti, tím spíše váš věk. Smrt je bohatým procesem, jehož sílu ani nemůžeme uchopit a pochopit. Jsme už příliš civilizovaní. Jsme bezcitní, duchovně zanedbaní, jsme prázdní. O co se tak strašně bojíme tváří v tvář smrti, když vlastně nic nemáme….?
Ani děti nám nepatří. Jsou darem, který může být kdykoliv odebrán. Bez vysvětlení. Bez náhrady.
Bez ohledu na to, jak moc jsme do něj vkládali svoje naděje a sny – protože byly naše a ne duše, která na chvíli přijala roli vašeho dítěte.
Dřívější národy nebyly bezcitné. Matky, které přišly o děti, také plakaly. Jejich pláč byl, ale jiný. Uvědomovaly si svou roli a roli svého dítěte. Věděly, že smrt není temnotemná díra, v nichž duše trpí mnohým utrpením. Celý kmen se sešel, v čele s šamanem (šamankou) a učinil potřebné rituály, aby duše zaujala své místo v rodě. A o to především šlo a mělo by jít i nám dnes.

CO NÁM NARUŠUJE ŘÁD
Největším narušením rodu jsou NEPŘIJATÉ MRTVÉ DĚTI. Nutno zdůraznit, že těmito dětmi nemyslíme pouze děti, které se nám narodily a pak bohužel musely odejít. Mluvíme i (a to především) o dětech, které nedostaly ani šanci prvního nádechu. O dětech spontánně i úmyslně potracených.
Podívejme se spolu na to, co se děje v okamžiku, takové ztráty. Matka je traumatizována. Přišla o svůj poklad při spontánním potratu a je hojně litována a podporována v tom, že to je tragédie, nebo je perzekuována nevzdělanci a tmáři, protože si dovolila dobrovolně přerušit své těhotenství. To je jediné, co tato omezená společnost této ženě nabízí. Pak už nic. Prázdno. Mrtvý plod je většinou spláchnut , nebo jinak znehodnocen – na pietu, pohřeb a rozloučení zapomeňte. Slyšela jsem od svých klientek tak strašně zážitky, kdy po slezení z gynekologického křesla ( za komančů se potraty dělaly za plného vědomí) viděla v kyblíku TO. Jedna klientka – zdravotní sestra – mi dokonce vykládala, jak bylo normální, že několik potracených plodů bylo v tomto kýblu vyšoupnuto na „balkon“nebo zůstávalo na chodbě u sálu, než je někdo vyhodil. Bez ohledu na to, že těmito prostory chodily ty, které na potrat musely. Tato společnost není nemocná, protože „zabíjí“ své děti.
Ale protože je barbarská k jejich duším a k ženám. Jak k tomu však došlo?
Hlavní vinu nese církev „svatá“. Této sektě totiž není nic svaté a tím spíše duše dětí a stav matek. Církev uvrhla mnoho žen do utrpení mnohem horšího, než je utrpení ze ztráty. Ženy, které „měly víru“ a věřily tomu, co jim církev namluvila, žily ve strachu, aby jejich dítě nezemřelo dříve, než projde křtem. Pokud dítě zemřelo před tímto rituálem, bylo zváno NEKŘTĚŇÁTKO. Jeho osudem bylo skončit na 7 let v očistci, protože za něj nezemřel Ježíš ( za toto dítě by zemřel a tak mu odkázal věčné nebe, kdyby bylo prošlo křtem). Pokud se vám na tom něco nezdá, tak nejste samy. Je to nehorázná lež, která po staletí traumatizovala mnoho žen. Všechna nekřtěňátka skončila kdesi zakopána, za hřbitovní zdí, případně byla pohozena psům. Nikoho nezajímala. Byla duchovním odpadem, náležejícím satanovi. Žena se tedy nepotýkala pouze se svou bolestí nad úmrtím dítěte, ale ještě žila v hrůze, co se s ním po smrti děje………….tragédie, která se podepsala na naší ženské rodové linii až dodnes
a my ženy dnešní doby neseme její následky. Zbavit se jich můžeme jen rituálem rodového návratu
( který s ženami praktikuji).
CO SE TEDY DĚJE, KDYŽ DÍTĚ „ZEMŘE“?
Duše dítěte měla připravené své místo. Bylo pouze její. Pro lepší pochopení berme zato, že mělo být prvorozené. Na toto místo si mělo dítě po narození stoupnout a žít. Toto místo je spojeno i s životní cestou a úkoly. Jestli-že se toto dítě svého místa neujme, zůstává volné. Duše bezvládně pluje prostorem a snaží se udržet u své matky. Ta o něm neví a ignoruje jej. Duše není blažená, je neuspokojená. První místo zůstává stále volné a po čase, kdy se narodí této ženě další dítě, toto si stoupne na volné prvorozené místo, kde je mrtvá energie, místo aby se ujalo svého druhorozeného místa . Tím pádem druhorozené místo , které bylo pro toto druhorozené dítě připravené zůstává volné a nevyužité. Další dítě v rodě si opět stoupne špatně – na předchozí neobsazené místo.
Je to jako předbíhání ve frontě na poště – jen obráceně. A všechno je pak špatně.
Ti, kteří žijí na místech mrtvých dětí, pak se životem nakládají jako mrtví. Hrne se na ně neštěstí
od zdravotních problémů, závislostí, rozpadu vztahů, až po těžké psychické stavy a finanční krachy.
Postavíte-li tomuto člověku konstelaci, jeho zástupce vám sám řekne, že se necítí na svém místě dobře, případně si bude lehat na zem, do hrobu.
V životě to ovšem nechodí tak jednoduše, jako v našem ukázkovém případě. V životě to bývá tak,
že mezi živými dětmi bývají různě „vsazené“ potraty, takže rozhození rovnováhy v linii je mnohem závažnější.
Je tedy celkem reálné, že pokud vaší matce, babičce, prababičce a dalším ženám v generační linii osud odepřel dítě, nebo jim ho vzal, pak třeba i vy stojíte na místě mrtvého, nebo na místě někoho jiného.

ŠKATULE HEJBEJTE SE
Jako děti jsme hrávaly hru škatule hejbejte se. Jistě si ji také pamatujete. Byla to zábava a měla svůj systém. I náš rod, rodová linie má svůj systém, který je křehký a snadno narušitelný.
Jediný způsob, jak každému vrátit jeho právoplatné místo (až už mrtvé, či živé), je skupinová konstelace, nebo konstelace osobní ( v podobě starého rituálu).
V konstelaci, vlastně hrajeme takové škatule a každému určujeme jeho místo. Velmi často tak „praskne“ na naše matky, že měly potraty, aniž by nám (svým dětem) o tom cokoliv kdy řekly.
Tím nás také poškodily, protože neznáme naše místo a nemůžeme ctít své zemřelé sourozence.
To se v konstelaci napravuje a věci dostávají řád. Energie v rodové linii ženy pak může volně plynout
a všichni – mrtví i živí – jsou spokojení.
Při rituálu se pracuje v širším měřítku a to SE VŠEMI DĚTMI RODU, které nemohly žít. Žena, která tento rituál dělá tak konečně napravuje rodové chyby a nastoluje řád. Je to proces plný emocí, proleje se při něm mnoho slz, ovšem výsledek stojí zato. Utajené mrtvé děti, či potraty dnešním ženám způsobují vlastní neplodnost, potratovost, rození postižených dětí a další nepříjemnosti. Navrácení míst bloudícím dětem tyto problémy odstraňuje !
V mé praxi tento rituál se ženami praktikuji, vedu je, aby ho udělaly správně. Úspěšnost (zatím) vychází na 98%, což je neskutečné !
Protože si myslím, že tento rituál by měla absolvovat každá dívka v čase první menstruace, uvádím jej zde v plném znění a je na vás milé ženy, zda i vy zasáhnete do svého osudu a osudu svých dětí, hojivým rituálem.
Než k němu přistoupíte, uvědomte si, že vracíte místa dětem, které se nemohly narodit, protože byly potraceny (bez ohledu na způsob, důvod), děti, které zemřely při porodu, narodily se mrtvé, nebo zemřely kdykoliv po porodu, v dětském věku.
Připravte si prostředí. Ticho, klid, svíčka, vůně, možná i klidná hudba. Vypněte všechny telefony, zvonky, rodinu vyšlete mimo domov a zakažte jim vrátit se dřív než za hodinu, až dvě. Budete potřebovat klid a čas na to, abyste se s emocemi srovnaly.
Zapalte svíčku a pozorujte její plamen. Až vás začnou pálit oči, pocítíte únavu, zavřete oči
a představte si všechny tyto děti. Bez ohledu na věk, způsob smrti, pohlaví, či příslušnost.
Otevřete své srdce a šeptejte ……..
MILÉ DĚTI MÉHO RODU,
Z MATČINY LINIE, I LINIE OTCOVY MATKY,
BYLO VÁM ZNEMOŽNĚNO PROŽÍT ŽIVOT
NAPLNO, ŽIVOT VÁM BYL ODEPŘEN.
PRÁVO NA MÍSTO VÁM BYLO UPŘENO.
JE MI TO MOC LÍTO!
JÁ VÁM NYNÍ VRACÍM VAŠE PRÁVOPLATNÁ
MÍSTA, V NAŠÍ RODINĚ I RODOVÉ LINII.
NYNÍ PATŘÍTE DO NAŠEHO RODU.
JSTE CHTĚNÉ, JSTE ŽÁDANÉ A POŽEHNANÉ.
UJMĚTE SE SVÝCH MÍST, VEDLE SVÝCH MATEK
A ŽIVÝM NECHTE JEJICH ŽIVÁ MÍSTA.
SLUBUJI, ŽE NA VÁS NIKDY NEZAPOMENU.
A VĚČNÁ BUDE MOJE VZPOMÍNKA.

opakujte vícekrát, pomalu, a až se emoce uklidní, poté pokračujte:

MILÉ DĚTI MÉHO RODU,
PROSÍM VÁS TEĎ S POKOROU,
O OCHRANU MÝCH DĚTÍ (A VNOUČAT),
BUĎTE JIM PROSÍM ANDĚLY STRÁŽNÝMI.
DĚKUJI, MILUJÍ VÁS, NEBOŤ JSTE I MÝMI DĚTMI.
AMEN.

Co se dětí týče, musíte splnit slib, protože je závazný.
Slibujete, že nezapomenete. Součástí slibu je aktivní vzpomínka.
Kdykoliv budete v rodině něco slavit, pojedete na výlet apod.vzpomeňte na tyto děti a přizvěte je, aby radost prožívali s vámi a skrze vás…….a vaše děti a rodinu!!

Tento rituál je možno za čas zopakovat, protože někdy je bolest a nerovnováha v rodové linii tak velká, že se vše jedním rituálem nesrovná. Věnujte tomuto procesu svůj čas a srdce a vše bude v pořádku.
Pokud máte zájem ulevit si od rodových zátěží, jsem vám k dispozici s rituály, které navrátí rovnováhu vašemu životu a přinesou obrovskou Sílu z rodu.

Nádherné pocity, kterými se vám duše dětí odvděčí, vám naplní srdce a život. Přeji vám, aby se vaše rodina rozšířila o mnoho spokojených dětí………

Pokud chcete tento text užít na svých www , je vám k dispozici
v případě, že uvedete zdroj.
V opačném případě se dopouštíte krádeže, která je i v naší zemi trestná a nekoresponduje s vaším duchovním životem.

Červenec 31st, 2016 by