ROZHOVOR S HVĚZDNÝMI UČITELI 2

ROZHOVOR S HVĚZDNÝMI UČITELI II.

Téma rozhovoru – VÍRA
(volný diktát s pozdějšími dotazy )

Víra je most k Bohu. Víra se bere z nejniternějších míst lidské duše a ducha.
Víra je silou svého nositele. Napájí ho a občerstvuje. Říká mu za co a proč má bojovat. Víra člověku připomíná kým ve skutečnosti je a čím by neměl být.
Víra se nezakládá na faktech.
Fakta se mohou kdykoliv změnit, neboť jsou součástí iluze v níž žijete. Víra je spojení s božskou podstatou.

A pokud se ptáš na zabíjení a genocidy ve jménu víry (zrovna jsem na to myslela) pak to není čin z víry, ale z vášně. Je to fanatizmus, naplněný nezvládnutými nízkými emocemi. Čin z ega hodného takového masakru.
Člověk víry je pokorný. Cítí lásku k bohu a lásku od boha. Nesoupeří. Fanatik se cítí větší svého boha!!!!!!!!!!!!!!!!

Zabíjení skrze víru, tedy ve jménu boha, nikdy s bohem nemělo nic společného. Neexistuje bůh, jenž by toto krveprolití podpořil, či vyžadoval. Je to čistě lidské konání.

Já: jak poznám že jsem si svého boha nevymyslela?

Učitelé: Bůh je jen jeden. Budeme-li se bavit o zdroji života ve vesmíru a o zákonech jenž ho řídí. Ptáš-li se na duchovní veličinu, bytosti jimž svěřuješ svůj život, považ zda není pochybení už v tom, že se odpovědnosti vzdáváš. Jestli-že tomu tak není, pak se není čeho obávat. Což není lidská myšlenka silnější, než kdejaké bytosti, či kouzla a čáry? Na co se tedy ptala?

Já: když se mě někdo ptá, co to je tedy bůh, odpovím dobře, když řeknu, že Zdroj všeho? O to mi šlo.

Učitelé: Nech každého, ať najde svého boha sám. Bude-li se tě však ptát jakého boha máš ty, klidně mu to pověz.

Já: při několika sezeních mezi mnou a klientem jste klientovi položili skrze mě otázku : „V co věříš?“ A pak jste mu následně vysvětlili, k čemu je víra a proč jsou bez ní nešťastní. Můžete to zopakovat?

Učitelé: Víra tvoří kořeny člověka. Jeho rovnováhu. Je-li jeho víra slepá , nemá-li tedy v očích obraz toho v koho věří, je vytržen jako křehká rostlinka a vržen do prostoru. Vy lidé miliony let uctíváte konkrétní síly, později duchy a svaté. Poslední taková veličina byl Ježíš. Budiž. Chceš-li teď po těchto lidech, aby se pro ně zdrojem síly stal nedefinovaný bůh – vesmír – u mnoha to vyvolá zmatek. Budou jako semeno ve větru až uvadnou a nepřinesou další život. Dovol jim mít zástupce, ztělesňujícího tuto neviditelnou sílu. Viz, co máš nyní na krku. Svaté zobrazení, symbol a v něm spojení s předky. A pomni jakou radost ti činí. (mám zrovna na krku keltský kříž odlitek z doby pokřestění) Umožni totéž i ostatním. Je-li víra zrojem síly pak je všechno v pořádku.

Já: měl by mít tedy člověk jednu bytost, která bude zdrojem víry, nebo lze uctívat i více duchů? Jako to mám třeba já?

Učitelé: Vesmír je nekonečný a nekonečně v něm je entit. Někteří vám jsou nakloněni více, jiní méně, mnozí jsou dedictvím od vašich předků, část nových právě sestupuje do vašich rovin, hnáni změnami poměrů na Zemi a v jejím okolí. A pak jsou ještě spousty duchů čekajících na šanci se k vám přidat. Jste – jsme bratři.
Žádejte pomoc ve formě rad a vedení a učte se. Ale nevzdávejte se svobodné vůle, odpovědnosti a suverenity. Mnoho hlasů, ale může způsobit spíše zmatek než užitek. Proto je dobré mít v blízkosti jedinou bytost, která ti je můzou a inspirací a jíž můžeš bezmezně důvěřovat. Rozumíš?
Kterého z tvých duchů by sis vzala na opuštěný ostrov? Všimli jsme si, že tento příklad velmi často a ráda používáš v rozhovorech se žáky…a nezapomeň, volbu máš jen jednu !
(část rozhovoru vynechávám, je osobní a nemá obecný užitek)

Já: s kým teď mluvím prosím? ( uvědomila jsem si, že se postupem rozhovoru bytosti vyměnily)

Učitelé: Jsme ti, co tě sledují od dětství, sledujeme tvůj vývoj.

Já: Proč, čím jsem tak zajímavá? ( přepíši tento osobní rozhovor, neboť má i obecný dopad. Nejsem z mého pohledu ničím vyjímečná, jsem – dle pozdějších rozhovorů – jen součástí výzkumu mě podobných. Tedy, třeba i vás.)

Učitelé: Jsi vzorek. Z mnoha. Máš vyšší intelekt a sociální cítění. Obdařena jsi od svých předků vyjímečnými dary. Sledujeme tvůj vývoj.

Já: k čemu vám to bude?

Učitelé: Zjistíme možnosti vývoje tobě podobných v podmínkách na Zemi. Vlivy sociální, politické, duchovní…Chceme znát výsledek.

Já: a k čemu to je? Jde o genetiku?

Učitelé: Ne, nemanipulujeme genetikou. Manipulujeme vědomím.

Já: Proč?

Učitelé: Zajímá nás výsledek.

Já: vidím, že jste skoupí na slovo a nechcete víc říct… Řekněte kdo jste? Mimozemšťané, duchové?

Učitelé: Nepocházíme z této Země, náš domov je velmi daleko. Mnozuí z vás nás mají za duchy, my se cítíme být dušemi. Přenos myšlenek, který ovládáme je více méně spirituální záležitostí. Těla však máme z hmoty, jen jiná než člověk.

Já: Jak si vedu ? 🙂

Učitelé: Uspokojivě. Lépe než jiní, ale ještě máš co dohánět. Třeba v disciplíně jsou tak značné rezervy, že zvažujeme, že ti přistřihneme křídla.

Já: Na co potřebuji disciplinu?

Učitelé: Na to, abys zúročila, co jsme do tebe nainvestovali.

Pro zvědavé – v pokračování rozhovoru se snažím zjistit co mám dělat a jsem kárána, že s nimi nechodím dělat diktáty tak často jak potřebují. Já se samozřejmě vymlouvám na děti a klienty – není čas – a jsem usazena, abych se přestala vymlouvat, protože takhle jsem si to zvolila. :-)))

Já: Jaké s námi máte úmysly? Jaký k nám máte vztah?

Učitelé: Jako k bratrům. Všichni spolupracujeme na velkém díle vzájemné přeměny. Je to přínosem pro všechny nejen pro nás, nebo vás. Jste předvoj ještě větších změn.

Já: Můžeme odmítnout váš vliv na naši mysl?

Učitelé: Proč byste to dělali??? Vždyť z toho profitujete! (cítím velké překvapení)

Já: Máme stále svobodnou volbu?

Učitelé? Samozřejmě. Svobodnou volbu ve vesmíru ještě nikdo nezrušil! (nedá se přeslechnout lehký sarkazmus)

Já: Ale chcete mi přistřihnout křídla, tak kde je má volba?

Učitelé: Třeba v tom, že začneš plnit co jsi nám slíbila. My na tebe opravdu spoléháme.

Já: a není to jen mazání medu kolem huby?

Učitelé: To nemáme zapotřebí ( únava v jejich hlase. Vím, že je někdy opravdu unavuji a štvu, ale nehodlám se vzdát své šťouravosti, která mi už mnohdy zachránila pozadí)

Já: dokážete mi – nám zasahovat do vnímání tak, abychom si dovolili využívat schopnosti naplno? (stále doufám ,že najdu v našich rozhovorech, nebo spíše v možnostech „mezerku mezi zákony“ a přinesu tak pro lidi dobrou zprávu – aneb jak se zbavit těch otravných bloků sebe sama )
Učitelé: Ne. V tom je vaše svobodná volba. Neurychlujeme vývoj směrem na který není lidstvo připraveno. Vše se musí dít postupně.

Já: já ale myslím odblok kravin, které nás zbytečně brzdí

Učitelé: Až budete připraveni, až dospějete, sami to pustíte. Dříve ne. To vás chrání.
Bavíš nás. Ty sama se bojíš malého zásahu z naší strany, ale sama žádáš to, co by tě připravilo o rovnováhu.

Opět vynechávám osobní rozhovor. Navazuji dalšími otázkami z mé strany.

Já: víte, kdy zemřeme? Znáte smrt každého z nás?

Učitelé: Ne, to neví nikdo. (z vnějšku) Pro vás je to informace nežádoucí, neumíte s ní pracovat. Jen někteří to zvládli. My jsme jen při utváření výše vašeho uvědomění. Už jsme ti řekli, že rozšiřujeme vědomí. Kdy, ale zemřeš nevíme, k tomu máš přístup v nevědomé části jen ty.

Nyní uvedu osobní část rozhovoru, ale jen protože vím o mnoha lidech, kteří zažívali v dětství i dospělosti to samé co já – paralýza v noci, bez možnosti pohybu a volání, výpadky času a prostoru…..to proč se to dělo se týká i ostatních lidí s tímto prožitkem !!!

Já: Co se se mnou tehdy dělo?

Učitelé : Byla jsi vyzdvižena, abys lépe vnímala, co ti říkáme. Většinu času jsi se učila o kosmu, ale i o genetice, lidstvu, historii, filozofiích, minulých dobách, o svém určení a přípravě na úkoly. Pak ti byla upravována mysl, abys lépe dekódovala co ti říkáme, abys rozuměla až zase přijdeme. Strávila jsi u nás celé roky učením, aniž bys o tom „dole“ věděla. Zažívala jsi jen krátké výpadky. Zanedbatelné. Větší starost nám dělaly tvé reakce na přenos. Atakovala jsi nás spoustou energie a my nemohli zasáhnout abychom ti neublížili.
Nechtěla jsi naši existenci přiznat a tak to bylo složitější. Tvůj systém vůle se tím sice zocelil, ale na druhou stranu došlo k poškození neuronových spojů v mozku. Od toho ty záchvaty. Proto jsme později zvolili přenos jiný, kdy přijímáš podprahově naše informace, nebo tak jako nyní – vědomě. Už jsi se přizpůsobila a nečiní ti to potíže.

(doufám, že tento rozhovor přispěje stejně „postiženým“ lidem k většímu pochopení a zklidnění se, ve chvílích kdy se jim děje totéž )

Já: Vídala jsem v dětství a pubertě mrtvé?

Učitelé: To co nazýváš zemřelými, je jen otisk těch, o které jste přišli. Jen plazmatická vzpomínka . Duše odchází vždy a za všech okolností k okamžitému (neznámé slovo)
Pak se mění. Vrací se kam patří. Tam „splývá“, plyne dokud není znovu „vržena“ do kosmu v nějaké podobě.

Já: pamatuje si minulý život?

Učitelé: Nepamatuje si nic.

Já: a co výsledky při regresích? Když si já teď vybavím minulý život, co to bude?

Učitelé: Je to soubor informací vhodných k uvolnění tvé mysli, které ti mají pomoct pochopit, učit se, vzdělávat.

Já: aha a kdo nám to tam spustí?

Učitelé: No my, přece.

Já: Nene ! (nevěřícně a rozlobeně )

Učitelé: Ano my. Říkali jsme, že máme vliv na vaší mysl. Toto – min.životy – je jako učební program, skrze něj se učíte o příčině a následku, v širším spektru. Váš vliv na celý vesmír musíte pochopit a to je to, proč tě tak honíme ( k rozhovorům.)

Já: Upřímně, já vám to nevěřím.

Učitelé: to nás mrzí, ale nic s tím neuděláme. Tvá volba je tvou volbou. Proto se projekt týká více osob, někdo nás vyslechne a bude psát.

Já: Chci, potřebuji důkaz vaší „čistoty“.

Učitelé: Na co?

Já: když mám lidem cokoliv předložit, musím VELMI DOBŘE znát zdroj. Mám odpovědnost vůči nim.

Učitelé: Ty máš odpovědnost? A oni ji nemají ???

Já: ano, ale já je mohu nevědomě svádět na scestí a to nechci. Ani sebe !!! (durdím se jak už to tak krásně umím)

Učitelé: Rozumíme, co by tě přesvědčilo? Co potřebuješ?

Já: Třeba abyste mi řekli, co se stane v budoucnu a proč.

Učitelé: Co se stane ti neřekneme, přírodní jevy lze do určité míry předpokládat, leč ne tak, jak si to ty představuješ.

Já: ale já cítím dopředu zemětřesení, tsunami. Vy ne?

Učitelé: Ale to my také, ale jako ty nevíme kdy a kde. Nejsme jasnovidní, vládneme mysli. Pro nás platí stejné zákony jako pro vás.

Já: a můžete mi říct něco z historie, něco co bych cítila, že „sedlo jako pr na hrnec“ ? Třeba Ježíš, nebo Máří Magdaléna, či grál…. (zkouším rozhraní jejich možností)

Učitelé: Ježíš neexistuje. Máří Magdalénu pohřbili do hromadného hrobu rodiny její tedy, leží dodnes v depozitáři jednoho káhirského muzea nepovšimnutá. Grál je mýtus , který měl učit lid hodnoty duchovního dědictví. Kdokoliv hledá předmět – nenajde.

Já: Ježíš, ale žil?!

Učitelé: Žil jeden z mnoha, co činili zázraky. Jeden kejklíř, sotva něco znal. Ten druhý ten se vyznal v magii a alchymista to byl. Další přikládal ruce, ale s výsledky ne moc slavnými, ten byl z královské rodiny. Mnozí ho (je) napodobovali. V šem se doba nezměnila je toto parazitování na jméně jiných! Kdyby dneš žil, za pár stovek let by se o něm mýty šířily, ale nikdo by ho skutečně neznal (osobnost a život)

Já: a Ježíš, kterého jsem viděla v konstelaci?

Učitelé: O ano, ten také žil a snad byl i předobrazem toho „dnešního“ Ježíše. Ale síla jeho mysli nedosahovala frekvencí, jaké jsi schopná utvářet například i ty.

Já: (sarkasticky) Ale já nebudím mrtvé !

Učitelé: A kdo říká, že on to uměl? Co je mrtvé, je mrtvé. Když započne přeměna (rozklad) nelze ji zvrátit.
(Ještě chvíli si povídáme a rozhovor končím tím, že je chci vidět. Je mi přislíbeno a tak se také stalo pár dní na to naprosto nečekaně. )

šíření textů pouze s uvedením autora a aktuálního odkazu.

Září 2nd, 2016 by