SÍLA ŽENY ARCHETYPY

SÍLA ŽENY ARCHETYPY

Žena jest téměř mýtické stvoření. Třeba jako upíři a vlkodlaci, nebo víly a rusalky. Hlavně pro muže. Je tajuplná, skoro nic se o ní neví a co si mezi sebou muži šuškají je spíše výmyslem a iluzí. Je nepolapitelná, mystická, éterická i nelítostná.
I pro samotné ženy je ženskost velkou neznámou. Ženy nelze paušalizovat. Jakmile se o něco takového pokusíme, ztratíme se v tématu a vznikne jen další iluze. Kolem každé ženy je originální fluidum, jemuž může porozumět jen ona sama. Moje snaha popsat „co je a co není žena“ bude opravdu jen snahou a nástinem. Nelze se o to opírat, neboť nejde o empirickou informaci (založené na zkušenostech a experimentálně ověřitelné) ale spíše o snahu zachytit nezachytitelné. A to je vlastně dobře. Ve chvíli, kdy cokoliv zaškatulkujeme, znásilníme to a omezíme na rozvoji. A to by se tomuto bájnému tvorovi nemělo stát…

ARCHETYPY V ŽENĚ
Pokud muži tvrdí, že se v ženách nevyznají, není ani divu. Neexistuje žena, v níž by se projevoval jen jediný archetyp- pravzor chování. Ženy jsou složitější než všechny rébusy světa. Pokusím se v krátkosti popsat, kolik osobností se v ženě může projevovat ( je jich daleko víc, ale toto chápejte jako jakýsi základ)

PANNA – DÍVKA je pozice, kdy se žena projevuje téměř až dětinsky, naivně, odvázaně, někdy nezodpovědně, sexuálně náruživě, koketně, užívá si život, je spontánní. Oděv, makeup, šperky, to všechno má jediný cíl…..lov.
Je „čistá“,ale přitom už moc dobře ví, jak zblbnout chlapa, jak si ho omotat kolem prstu svou křehkou sexualitou. Flirtuje – láká samce na zdání svého panenství. Věk nerozhoduje, toto dokáže probudit ve své ženskosti jak šestiletá holčička, tak i osmdesátnice.
Panna naplňuje potřeby svých smyslů – vůně, chutě, barvy…..sex. Má velké ambice, ví co chce a bojuje o to.

DIVOŠKA – VLČICE je žena ve své přirozenější – přírodní podobě. Nevadí jí chlupaté nohy, rozčepýřená hlava, nenamalování a vytahané tepláky. Je nespoutaná a kašle na společenské konvence. Nechce hrát hru. Panna ji bude hrát dokud z ní bude profitovat. Divoška šokuje v mnoha směrech, ať už jde o „slovník“, tak o oblečení, chování, druh zábavy, postoje. Prostě rozbíjí strnulost ve svém okolí se záměrem přeměňovat – transformovat. Divoška v noci skáče kotouly přes padlé stromy, aby se po doskoku proměnila na vlčici. Nebo se rodí z kostí pohozených kdesi v mlází. Je to ta část ženy, která muže nejvíc děsí a paralizuje – a nejvíc sexuálně stimuluje skutečné chlapy. Pokud muž ustojí „tohle“ už ho čeká jen jeden „ještě horší“ archetyp. Kálí.
Divoška potřebuje pro své duševní zdraví jednou za čas vypadnout ze zajetých kolejí – od rodiny, od muže, od dětí, od domácnosti – vyrazit na nespoutanou cestu, kde stráví čas sama se sebou, aby posbírala poztrácené kosti a znovuzrodila se jako pták Fénix. I ona se totiž občas spálí a po pádu na zem opět vstává ve své plné divokosti. Olíže si rány na svém vlčím těle a už je zase větrem ve větvích. Při sexu muže natolik stimuluje (vybejkuje), že ovládá ona jeho, nikoliv on ji.
Miluji tuto její část a bohužel sleduji, že většina žen tuto divošku zašlapala do země – „Hodné holčičky se takhle nechovají“…..
STVOŘITELKA – MATKA je ženská část ochotná a schopná plodit nejen děti, ale i sama sebe a tvořit z hmoty i energií. Naplno využívá svou tvůrčí moc a sílu. Je kultivovanější než divoška. Je uvážlivější než panna. Má zodpovědnost. Je tu pro pomoc okolí, pečuje o ně (další podarchetyp PEČOVATELKA) , připravuje projekty. Vyživuje klidně široké okolí. Nabízí mateřskou náruč. Sex je pro ni hluboký a plný citů.

ČARODĚJKA – KNĚŽKA je si vědoma své mystiky. Někdy více vědomě, jindy méně. Rozhodně spíše vyhledává samotu, neboť tak lépe zachycuje niterné informace. Říká se tomu introspekce.
Protože sestupuje do hloubek své duše, naráží často i na tu temnější část. Má schopnosti se s tím vypořádat, ale ne pokaždé to tak udělá. Hledá spíše zlatou střední cestu, hledá objektivitu. V tomto rozpoložení může žena psát literární díla, neboť si připouští i to, co dříve nemohla.(je kousavá jak v osobním životě, tak při psaní článků do novin ) Vidí věci, které by i druzí rádi nechali ladem (skryté). Zapomeňte, že by tato žena (v tomto archetypálním období) prala, žehlila a dělala jiné povrchnosti. Každodennost jí nyní uniká, ona je paní skrytosti, tajemství.

BABA JAGA – KÁLÍ je ta obávaná, děsuplná. S nikým a ničím se (s odpuštěním) nesere. Na rozdíl od Kněžky temnotu téměř až miluje. Skočí do ní po hlavě a temnota prchá s hrůzou pryč, protože takové odhodlání a destrukci ještě neviděla. Baba Jaga může ze všech těchto archetypů nejhlouběji. Je to vědma – šamanka. Černá panterka, netopýří pomocnice….. Intuice a spiritualita jedou naplno. Jsou zemité, vyostřené, ba až surové. Stahuje se do „naprosté“ samoty (vybírá si koho snese a je ochotná snést). Proto měly Baby Jagy vždy hluboko v temném lese chýše na kuřích nožkách (nedosažitelná, neuchopitelná, výš než ostatní, odpoutaná od přízemností a pozemskosti). Člověk musel sebrat hodně odvahy – a mít skutečný důvod – aby za ní šel. Mohl totiž skončit i špatně, pokud by Jaga uznala, že není dost pokorný, upřímný, nebo zabíjí její čas. Tato žena se neobává sáhnout do „černé“ magie. Uštědřit facku na dálku svou emocí nějakému otravovi není pro Babu žádný problém. Když si ji zaslouží tak šup mu to tam.

LUZNÁ VÍLA je archetyp méně praktický. Luzná víla se vznáší životem, je křehká fyzicky i duševně jako chmýří z pampelišky. Ve svém životě by měla nejraději samé víly, anděly, lásku – rozené květinové dítě (často bio-matka). Žije v mnoha iluzích zamotaná, jako by se chytla do pavoučí sítě a zběsile se točila dokola, aby našla z té „reality“ cestu ven. Chtěla by svět naplněný něhou a láskou, upřímností, zjemnělou řečí a oduševnělostí – vše, ale podle jejích představ-iluzí. Nedovede si moc poradit s tvrdostí světa a jiných lidí. Chybí jí zemitost. Většinou se tak i obléká. Oděv je lehký, závojovitý, zkrátka jako víla. Jak jsem měla ovšem možnost poznat tento archetyp, většinou nejde o Luznou vílu, ale o JEZINKU, která se jako víla tváří, ale za vašimi zády nemá její chování – skutečné já – s čistotou nic společného. Slova „andělé“ a „víly“ jen zneužívá k manipulaci ostatními. Je to dobrý byznys.

PAVOUČÍ ŽENA si řídí svůj osud sama. Má představu, co chce aby se odehrávalo v jejím životě – osudu. Tká gobelín do něhož vetkává obrazy svých snů, své budoucnosti. Nedovoluje, aby její život řídil muž, nebo kdokoliv jiný. Je to silná osobnost. Najdeme ji často v oblastech kde je třeba i druhým měnit realitu – např.v šamanizmu, léčitelství. Částí je Stvořitelka – protože tvoří sebe sama a částí je Divoška, protože si do toho nenechá mluvit společnost – systém.
Také je to STOPAŘKA (další archetyp) Stopařka jako pavouk sedí ve skrytu své sítě a CÍTÍ, VNÍMÁ co se kolem děje. Zachytává jemné nuance, jemná chvění ve kvantovém poli, vyciťuje změny. Takže ví, že se do její pavučiny cosi zachytilo. Je-li její schopnost využita naplno, je z ní LÉČITELKA – VĚDMA. Zachytává i to, co se děje mimo její pavučinu, neboť už dávno propojila její vlákna s pavučinami jiných pavoučích žen. Tak zachytí vaši nemoc ještě dříve, než se ohlásí psychosomaticky. Objeví vaše skryté pocity a myšlenky.

BOHYNĚ SMRTI (SANTA MUERTE )je součást každé ženy, ale mnoho žen se této své stránky obává. Bohyně smrti, mimo jiné, rozhoduje o životě a smrti svých dětí. Ženy, které jdou na interrupci vykonávají symbolicky úlohu této bohyně. Jestli-že jsou s takovým archetypem srovnány, nemají po takovém prožitku traumata a výčitky. Vědí co udělaly, proč a nehledají v tom důvod pro sebelítost, obviňování sebe, nebo druhých. Chápou to jako přirozenost a právo volby – svobodného rozhodnutí – často díky konstelacím vědí, že duším nijak neublíží. Duše je nesmrtelná. Nebude vpuštěna nyní, přijde jindy. Všichni máme volbu. Totéž platí při samovolném potratu. Jestli-že plod odumře v těle matky, nebo vyjde ven, projevila se bohyně smrti. Projevila se přirozenost a proto to také není důvod k panice a traumatům. Život jde dál, protože jiný skončil, nebo nezačal – pak je okamžitě nahrazen jiným (i když třeba někde jinde).
Bohyně smrti se většinou objevují v řadách zdravotních sester v domovech důchodců, v hospicech a na podobných místech. Mohou z nich být dobrá média mezi mrtvými a světem živých.

TANEČNICE víří své tance v každé z nás. Bohužel, mnoho žen tanečnici umlčuje co síly stačí. Důvody jsou různé. „Není na to čas“, nebo „Jsem moc tlustá“, případně „Ztrapnila bych se, co by tomu řekli….“. Nemluvím teď o společensky únosných tancích ála taneční, plesy a jiné společenské akce. Mluvím o spontánním tanci, jehož choreografii řídí sama vnitřní bohyně, samo tělo, intuice a divoška. Žena, která Tanečnici vypustí na plac, zažívá extatický zážitek klidně v soukromí svého pokoje, ale prožívá to naplno. Její tělo se svíjí a ohýbá v nekontrolovatelných kreacích, napodobujíc hudbu znějící v hlavě, nebo klidně z přehrávače. Tělo se pohybuje a Tanečnice ho následuje. Neanalyzuje, žije tělem, pohybem a hudbou. Věřím, že i profesionální tanečnice následují archetypální Tanečnici, ale nedaly jí prostor pro to, aby se vyjádřila sama. Chtějí ji kontrolovat a to je mužská energie.

 

TĚCHTO ARCHETYPŮ V ŽENĚ JE JEŠTĚ MNOHO. PROTO MĚJME TRPĚLIVOST S MUŽI, KTEŘÍ SE V ŽENÁCH NEVYZNAJÍ. NEŽIJÍ TOTIŽ S JEDNOU ŽENOU, ALE S DESÍTKOU MINIMÁLNĚ 🙂

Použití textů jen s uvedením zdroje, dííky

Září 2nd, 2016 by